RUN SIL RUN XX.

RUN SIL RUN XX.

Velká odmlka neznamenala, že jsem lenošila, běhala jsem denně, 170km za leden, 32 aktivit..

Byla spousta práce na nové kolekci, práce na dalších projektech, prostě jsem  víc víc žila v reálu než virtuálně 🙂

Ve zkratce: přelom roku skoro jarní počasí, rozkvetlý zlatý déšť, kachny na rybníku střídaly mrazy, obleva a tak pořád dokola..

Skoro žádný sníh, takže se běhat dalo v pohodě.. Začalo to slibně, kondice slušná a nebyl důvod v tom nepokračovat..

V únoru bylo ještě méně času, ale každý den jsem vyběhla alespoň na chvíli..

Bilance 104km a 29 aktivit..

V euforii jsem se přihlásila na podzimní Třeboňský půlmaraton :-)..

V březnu jsem pokračovala a užuž jsem viděla jaro a lepší podmínky k běhu ALE.. Přišly mrazy a já odpadla s chřipkou..

Strašnou chřipkou, 11 dní v kuse jsem nikdy neležela.. Horečky, peklo.. Veškerá kondice mě opouštěla a začínala jsem mít pěknou frustraci ze všeho.. Práce stála, 3x jsme odložili focení nové kolekce, zima se pořád vracela..

Pomalu jsem začala alespoň chodit venku, střídat běh s chůzí a na konci března jsem uběhla svých obvyklých 6km, hurááá..

Těšila jsem se, že už mám sílu začít zase pořádně s jógou a pilates a že se do toho prostě opřu..

Začalo se oteplovat a mě se začalo běhat mnohem lépe.. A pak jsem se minulý čtvrtek na 3.km dojala, jak se mi běží krásně, jak je to jaro ve vzduchu, všechno se probouzí, ptáci zpívají a já mám půlku běhu za sebou a… Ujela mi noha po šotolině a já jsem sebou práskla o zem.. Hrozně.. Hloupě.. Nečekaně.. Nešikovně..

Proběhlo mi hlavou, že se asi nezvednu, co všechno jsem si rozbila, že asi nebudu moct zase běhat.. (Blááázen…)

Kolena nadranc, dlaně taky, rána na bradě, špína, krev.. Cestou domů jsem to „rozchodila“, rány plné špíny jsem vydrbala kartáčkem, ošetřila a odpoledne jsem jela učit BY.. Horko a vlhko na ty rány, to byl zážitek, vám řeknu, který bych nikomu nepřála 🙂

Skoro týden poté se to pěkně hojí ale ještě pořád žádná hitparáda.. Kolena hrají všemi barvami, rány cítím při každém pohybu..

Proč to píšu? Určitě ne proto, abyste mě litovali ale abyste si se mnou z toho vzali ponaučení..

Kolena bolí aby mi ukázala, že tady jsou a abych si víc vážila dnů, kdy o nich vlastně vůbec nevím /můžeme aplikovat na celé tělo/, chřipka mě prostě vyhodila z rytmu aby mě zastavila a donutila přehodnotit co bych mohla dělat líp a abych si srovnala priority.. Abych si líp zorganizovala čas a abych se víc rozmazlovala.. Takový jarní úklid v sobě je důležitější než uklidit si kolem sebe..

Určitě to bude fungovat i bez chřipky, vřele doporučuji 🙂

P.S. kolekce nafocena a vystavena v e-shopu: https://wearsiluet.com/cs/kategorie-produktu/jaro-leto-2018/

Dnes se pokusím znovu popoběhnout a odpoledne se budu těšit v hotroomu na viděnou 🙂

Eva SIL