Předsevzetí – nebrat..
Konec roku… Jako obvykle to svádí k bilancování roku končícího a k předsevzetím do toho dalšího… Zjišťujeme, co všechno jsme si nesplnili a už tak trochu zapomínáme, co nám rok naservíroval pozitivního navíc oproti našim plánům.. A ono toho bývá většinou dost..
I když není úplně všechno podle našich představ, tak nás to někam posouvá a obohacuje o zkušenost…
Protože i v dnešní moderní době, kdy jsme zvyklí skoro všemu šéfovat se to tak prostě děje.. to je totiž ŽIVOT…
Moje rada jak se vyhnout bilanční psychóze je, nerekapitulovat najednou za celý rok, dělat si svoji malou bilanci třeba každý den před usnutím, objevíte totiž tolik pozitivních zážitků, že se budete divit!
Nechat věci více plynout a učit se je přijímat a děkovat… /ó, jak těžké to sakra je…/
Když se věci nepovedou podle našich představ, máme sklon se obhajovat tím, že hledáme viníka.. Je ovšem třeba začít hledat u sebe.. Někdo ten bič nad sebou potřebuje ale pokud nás předsevzetí frustrují, nedávat si je a hotovo..
Když se věci nepovedou podle našich představ, máme sklon se obhajovat tím, že hledáme viníka.. Je ovšem třeba začít hledat u sebe.. Někdo ten bič nad sebou potřebuje ale pokud nás předsevzetí frustrují, nedávat si je a hotovo..
Zázraky se sice občas dějí ale mnohem víc funguje spolehnout se na vytrvalost a na práci.. Pekáč buchet na břiše se nám taky neudělá přes noc..
Sama za sebe to nazývám přáním, ne předsevzetím… to moje nejen do dalšího roku je více si vážit toho, co mám a lépe nakládat s časem, naší největší devízou.. Ukrojit si ho dostatek na lidi a situace, které si to zaslouží, neřešit neřešitelné a nejen žít ale i užívat si.. Beze studu, bez ostychu se i trochu rozmazlovat…
A tam se ten kruh totiž i uzavírá: musíme mít rádi nejdřív sami sebe abychom získali vyrovnanost a sílu, kterou dál rozdáváme…
Protože „kdo chce jiným svítit, musí sám zářit“ – /nevím, kde jsem to pochytila ale moc se mi to líbí…/
Krásný Nový rok
Eva SIL